Utopence zavařené do sklenic
Utopence zavařené do sklenic mají několik výhod. Jsou ke konzumaci připraveny ve velmi krátkém čase, prakticky okamžitě po vychladnutí. Tím je vyřešen problém, když se na poslední chvíli rozhodneme připravit utopence na domácí oslavu. Nebo zapomeneme. Další výhoda: můžeme je bezpečně převážet bez rizika, že z nich vyteče nálev – zavařená víčka dobře těsní. Jsou proto vhodné na piknik nebo na výlet či dovolenou, kde se hodláme stravovat z vlastních zdrojů. Ale co je nejdůležitější – tyto „rychloutopence“ také báječně chutnají, jsou jemné až delikátní, jiné, než jejich tradiční „bratři“.
Utopenec na spravení chuti
Utopence, častěji ale v životném tvaru utopenci, jsou spíš chuťovkou než jídlem k zasycení. Však i proto se tyto pikantní a ostřeji chutnající uzenky naložené v octovém láku často nabízejí v restauracích jako zákusek ladící k půllitru piva. Utopence rovněž rádi připravujeme doma, když chystáme nějakou sešlost dospělých.
Co je potřeba
U zavařovaných utopenců záleží na výběru uzeniny.
- Nejlepší jsou pravé špekáčky, protože u nich se předpokládat použití předepsaných surovin.
- Ve druhé volbě jsou různé napodobeniny špekáčků prodávané pod různými názvy: opékáčky, buřty a podobně.
- Ještě o stupínek níž stojí silné párky (liberecký a podobně).
- Zcela nevhodná je tak zvaně kuřecí uzenina – párky, točený salám (varem se nafuku).
Další nezbytnou surovinou je cibule. Počítáme s minimálně jednou na jeden kus špekáčku. Když jí bude víc, nevadí.
Na nálev potřebujeme ocet, sůl, cukr, nové koření, celý pepř, případně i semínko hořčice (nemusí být). Má-li rádi ostřejší, můžeme do rychlených utopenců přidat i čerstvou nebo nakládanou feferonku.
Za Rakouska ano, za „socíku“ ne
O tom, že se utopence v hospodách jídaly už za Rakouska-Uherska, svědčí dobová literatura. Tím nejsou míněny jen kuchařské knihy, ale zmínky třeba v různých povídkách či románech. I za první republiky se utopence prodávaly – kromě hospod i v koloniálech či lahůdkářstvích. Hokynáři je vytahovali dřevěnými kleštěmi, přidali cibuli a zabalili do papíru. Socialistické „pohostinství“ utopencům nepřálo. A jestliže se v té době někde nabízely, bylo jen v hospodách nejnižší cenové kategorie a ze všeho nejspíš se jednalo o nějakou „soukromou aktivitu“ hospodského. Oficiální kalkulace (byla-li jaká, i za socíku kvetlo stínové podnikání) musela být provedena na špekáček s cibulí a octem. Proč? Protože utopence nebyly zahrnuty v závazných československých normách. A na co nebyla norma, to neexistovalo.
Špekáčky oloupeme a nakrájíme buď na silnější kolečka nebo je po délce rozřízneme na čtvrtky.
Cibuli oloupeme, opláchneme a nakrájíme na půlkolečka.
Na dno zavařovací sklenice dáme cibuli a pak skládáme kolečka špekáčků a cibule ve vrstvách. Čtvrtky špekáčků skládáme do sklenice na výšku (jako okurky), střed vyplníme cibulí. Chceme-li feferonky, přidáme jednu syrovou nebo asi čtyři zavařené (jsou méně pálivé).
Do zavařovačky 0,7 l dáme zarovnanou kávovou lžičku soli, stejně tak cukru, dále dva menší nebo jeden velký bobkový list, asi čtyři kuličky nového koření a šest celých pepřů. Můžeme přidat i půl lžičky hořčičných semínek. Do sklenice 0,3 l dáme poloviční množství koření.
Špekáčky s kořením zalijeme octem, aby sahal do poloviny zaplněné sklenice. Dolijeme vodou. Asi deset minut počkáme, nálev se trochu vsákne. Pak doplníme (půl na půl voda a ocet), aby nálev sahal pod lem sklenice. Pevně zavíčkujeme.
Do hrnce vložíme utěrku, na ni postavíme sklenice, zalijeme studenou vodou pod víčka sklenic a přivedeme k varu. Pak snížíme teplotu a špekáčky necháme „táhnout“ asi 25 až 30 minut.
Rychlené utopence jsou připraveny k servírování hned, jakmile dokonale vychladnou. Když je (vychladlé) dáme do lednice, do druhého dne nálev zrosolovatí. Tento „zázrak“ způsobily přídavky kůží a jiných tkání, které jsou i v těch nej- špekáčkách. Ale to nevadí, rosol má příjemnou chuť.
Zavařené utopence mají jemnější chuť, než při klasickém nakládání. Jemnou strukturu masa ocení zejména ti, kteří mají rádi lahůdkové párky z konzervy. Varem se rozpustily všechny nemasové částečky (proto ten rosol), rozpustil se i tuk, a na jeho místo vtekl nálev, kterým špekáčky dokonale prosáknou. Jestli se tuk usadil jako vrchní vrstva, snadno ho před podáváním odstraníme.
Také povařená cibule je méně ostrá, než syrová při nakládání zastudena. Protože se však její tepelná úprava děla v kyselém nálevu, zůstane i po uvaření křehká.
Další zajímavé články
Diskuze k článku